Seřizování modelářského nitro motoru

Obdobná situace jako při záběhu motoru je při seřizování již zaběhnutého motoru, tj. ideální je opět využít, alespoň z počátku, znalosti zkušeného kolegy modeláře. Nemáte-li tuto možnost, držte se doporučení výrobce – pokud je motor správně zaběhnutý, obvykle stačí pro běžný provoz nastavit seřizovací prvky tak, jak je to popsáno v návodu na použití. Postup je takový, že jehly citlivě dotáhneme až na doraz a pak pootočíme o doporučený počet otáček. Pokud máte potřebu experimentovat, existuje na internetu řada popisů, jak při seřizování malého modelářského spalovacího motoru postupovat.

Než se ale pustíte do seřizování motoru vašeho modelu, je velmi důležité si uvědomit, že je nezbytné mít správně nastavené vůle táhel. Jinak vám hrozí, že motor na změnu nastavovacích prvků nebude reagovat korektně.

Na závěr tohoto příspěvku nám dovolte zopakovat doporučení z úvodní části tohoto bloku příspěvků:

Pokud jste z nějakého důvodu nevyslyšeli naše úvodní doporučení, tj. volbu svého modelu jste nepřizpůsobili modelům, které provozují (a tudíž i znají z hlediska provozu a údržby) modeláři v blízkém RC auto klubu nebo v partě RC auto modelářů ve vašem okolí, pak při pořizování si svého zcela prvního RC modelu auta poháněného malým modelářským spalovacím motorem se nenechte nalákat reklamou na modely s vysoce výkonnými motory, které bývají náročné na seřizování, protože obvykle citlivě reagují na změny atmosférických podmínek, ale dejte přednost modelům s méně výkonnými, pouze „dvoutryskovými“ motory, které jsou méně citlivé na seřízení a které jsou i konstrukčně jednodušší, což je zase výhodné z hlediska údržby takového motoru.

Vlastní záběh modelářského motoru

K záběhu motoru budeme potřebovat:

  • vhodné palivo
  • plastovou plnící lahev,
  • klíč na svíčku,
  • pokud není motor vybaven tahovým nebo elektrickým startérem, …
  • …pak externí startér nebo alespoň nezbytný šestihran a akumulátorovou nebo klasickou (pokud máme v místě provozování modelu k dispozici 220V) vrtačku,
  • úzký plochý šroubovák (pro nastavování poloh seřizovacích prvků),
  • žhavítko s akumulátorem a s kabelem pro nabíjení akumulátoru (ten bude třeba tu a tam dobíjet),
  • olej do vzduchových filtrů
  • a v neposlední řadě i tzv. „after run“ olej.
  • V ideálním případě je vhodné mít k dispozici také dotykový nebo lépe bezdotykový teploměr měřící do teploty minimálně 150°C (zkušení modeláři dokáží teplotu motoru odhadovat pomocí jeho navlhčení svými slinami).

Nejprve ale jedno velmi důležité upozornění: než se pustíte do záběhu motoru, je rozumné zkontrolovat jeho vnitřní prostory, zda se tam nenacházejí nějaké mechanické nečistoty (obvykle to bývá kovová špona z výroby). Jedná se sice o výjimečnou situaci, nicméně byste nebyli první, kdo tuto kontrolu neprovedl a zničil si motor při jeho prvním nastartování. To předpokládá sejmutí hlavy válce a odkrytí klikového mechanismu, což může být pro člověka bez zkušeností nebo s nedostatečným technickým cítěním opět důvod k tomu, požádat o pomoc důvěryhodného kolegu modeláře nebo firmu, která se údržbou malých modelářských spojovacích motorů profesionálně zabývá.

O tom, jak motor zabíhat, existuje řada návodů, a to včetně video návodů na YouTube (tam, bohužel, převážně v angličtině), nicméně pokud jste zakoupili model od renomovaného výrobce, doporučujeme vám se držet postupu popsaného v návodu k modelu, ev. video manuálu (je-li součástí dodávky modelu DVD s tímto video manuálem)

Při záběhu je třeba mít na mysli, že v důsledku tření se uvolňuje teplo. Část ho odvede mazivo (proto při záběhu modelářského malého spalovacího motoru volíme extrémně bohatou směs paliva, které plní i funkci maziva) a částečně se tomu bráníme tím, že povrchy vůči sobě třeme pomaleji, tj. nejdeme hned na plný možný výkon zařízení. Dá se říci, že teplota je nepřímým indikátorem dosažené míry i kvality záběhu. Normální pracovní teplota malého modelářského spalovacího motoru je někde mezi 100 až 130°C. Teploty nad 150°C hrozí mechanickým poškozením motoru a zkracují tak jeho životnost. Takže nejméně při spalování prvních tří nádrží paliva musí motor běžet na bohatou směs (není na závadu, když z výfuku chlístá nespálené palivo). Z mechanického hlediska (snížení tlaku ve válci a tím především na ložiska ojnice a následně i ložiska klikové hřídele) lze využít v počáteční fázi záběhu umístění podložek pod hlavu válce k jejímu zvednutí a tím ke snížení kompresního poměru motoru.

Při spalování paliva z první palivem naplněné nádrže jde jen o to, motor uvést do chodu a udržet ho v něm ve volnoběžných otáčkách po celou dobu, čímž se zaběhnou především ojniční ložiska. Jak jsme se již ale zmínili, není výjimečná situace, kdy je otvor válce motoru tak těsný, že pístem v něm nelze pohnout, a je proto třeba válec motoru zahřát, aby se roztáhl a bylo možno motorem protočit.

Další záběh motoru se provádí již s modelem v pohybu, a to z počátku stále s velmi bohatou směsí paliva. Jezdí s modelem od pomalé jízdy až po rychlou tak, že dominuje pomalá jízda, ze které se vždy krátce v impulzech tu prudce, tu plynule zrychlí. Po spálení paliva ve zhruba jedné nádrži se utáhne otočením po směru hodinových ručiček jehla hlavní trysky o 1/8 otáčky, čímž se ochudí směs přicházející do motoru. Takto se pokračuje i se spalováním paliva v dalších nádržích, přičemž frekvence zrychlení do až maximální rychlosti i doba, po kterou se s ní model pohybuje, se postupně zvyšuje. Zároveň je třeba co nejčastěji sledovat teplotu motoru a pokud začne klesat pod 100°C, je možno opět utáhnout jehlu hlavní trysky o 1/8 otáčky. To se opakuje tak často, až dosáhnete nastavení hlavní trysky motoru, že směs paliva není ani bohatá, ani chudá, tj. motor běží ve vysokých otáčkách, má sílu, ale teplota se stále drží maximálně na 120°C. Pokud byste směs dále ochuzovali, hrozilo by přehřátí motoru a poškození jeho pístu.

Proč zabíhat modelářské spalovací motory

Pro úspěšný záběh motoru je dobré mít na mysli, za jakým účelem se záběh motoru provádí:

Každý obrobený povrch je ve skutečnosti více nebo méně hrbolatý. A to i takový, který se na pohled jeví jako dokonale, ba přímo zrcadlově hladký. Pokud se tedy mají po sobě tyto povrchy posouvat (píst ve válci, hřídel v třecím ložisku apod.), je třeba jejich „hrbolatosti” co nejvíce eliminovat. Částečně pomáhá eliminovat „hrbolatost” vzájemně se po sobě pohybujících se povrchů mazivo, ale i tak je třeba, především na počátku, „hrboly” navzájem olámat, obrousit a ohladit, a toho právě docilujeme správným záběhem motoru. Nicméně celou záležitost navíc komplikuje skutečnost, že při různých režimech (volnoběh, ustálené zatížení, maximální výkon, ev. povlovná nebo maximální akcelerace) se o sebe součástky třou a opírají jinak a na jiných místech vzájemného dotyku, takže docílit optimálního záběhu je více méně „šamanina”. Je to jako např. s vařením – někdo může naprosto přesně dodržovat předepsané receptury, a jím vytvořené jídlo přesto není téměř k jídlu, a jiný tu dá některé ingredience o špetku více a jiné maličko méně, ale výsledný pokrm je prostě skvost! Podobně, někdo motor „cítí” a někomu zkrátka není dáno.

Nicméně je třeba říci, že záběh motoru nemá tak velký vliv na jeho životnost (pokud motor nezadřete hned v průběhu zabíhání), zato má zcela zásadní vliv na jeho výkonové parametry. Pokud tedy špatně zaběhne motor svého modelu modelář, který nemá ambice závodit, nic fatálního se nestane – model mu prostě nebude jezdit tak, jak by mohl. Pokud ale špatně zaběhne motor svého modelu, resp. celý model, modelář závodník, má téměř absolutní jistotu, že nad srovnatelným RC modelem se správně zaběhnutým motorem, resp. celým modelem, nebude mít šanci zvítězit – a naopak, pokud svůj motor zaběhne optimálně, má velkou šanci vítězit i nad modely s motory papírově výkonnějšími, ale ne tak dobře zaběhnutými. A tak už i jen proto stojí za to, věnovat záběhu motoru svého modelu, resp. celého modelu, patřičnou pozornost.

Z uvedeného je patrné, že docílit kvalitního záběhu není zas tak docela jednoduché a jednoznačné, takže pro člověka bez zkušeností nebo s nedostatečným technickým cítěním je rozumné nepodlehnout falešnému studu a raději si nechat motor zaběhnout důvěryhodným kolegou nebo firmou, která se tím profesionálně zabývá. Není totiž např. výjimkou, že pro první startování je třeba válec motoru zahřívat, aby se válec roztáhl a umožnil tak pístu pohyb!

Přesto, aby náš popis byl co nejúplnější, přidáváme i následný obecný popis záběhu motoru, který nemusí vézt k získání špičkového výkonu u zaběhnutého motoru, ale díky kterému motor nepoškodíte už na samém počátku jeho provozu.

Příprava na záběh motoru

Ještě než se ale pustíme do záběhu motoru, je třeba si i pro budoucno zafixovat vědomí, že existují dva úkony, které byste měli pravidelně provádět vždy, jakmile uvedete motor do chodu, a to bez ohledu na to, zda budete motor zabíhat nebo ho jen seřizovat anebo se zaběhnutým a seřízeným motorem s modelem jezdit:

1) na počátku provozování ošetřit filtr sání
tak, aby v průběhu provozu motoru nepronikly do jeho útrob mechanické částice (prach), které výrazně zkracují jeho životnost a které v mezním případě mohou způsobit i jednorázové poškození motoru. To provedete tak, že na sejmutou čistou (!) molitanovou vložku vzduchového filtru motoru nakapete dostatečné množství oleje do vzduchových filtrů, které promačkáním (pokud si nechcete ušpinit prsty, můžete před tím umístit molitanovou vložku do polyetylenového sáčku) zatlačíte do všech částí molitanové vložky. Takto olejem prosycenou vložku vložíte do čistého hadru a opět promačkáním z ní odstraníte přebytečný olej. Nakonec umístíte molitanovou vložku zpět do filtru sání motoru;

2) na konci provozu
(a je lhostejno, zda se jednalo o několikaminutové testování nebo celodenní ježdění) před delší (tj. cca jednodenní a déletrvající) odstávkou motoru důkladně vyprázdnit nádrž a ošetřit jeho vnitřní povrch tzv. „after run“ olejem, který eliminuje vliv korozivních účinků nitromethanu, který se do paliva pro malé modelářské spalovací motory přidává pro zajištění jejich spolehlivého chodu, snadného spouštění a zvýšení výkonu.

To provedete tak, že vyšroubujete svíčku a sundáte filtr paliva a do otvoru sání a otvoru svíčky kápnete několik kapek „after run“ oleje a pomalu protočíte klikovou hřídelí. Není na škodu, když před tím, po odšroubování svíčky, ještě propláchnete motor nenitrovaným palivem.

Můj první model se spalovacím motorem

Než se pustíme do popisu základních zákonitostí a zásad práce s malými modelářskými spalovacími motory pohánějícími RC modely aut, považujeme za nezbytné opět zdůraznit obecnou zkušenost, že mnohem lepší, než pročítání podobných návodů, je vyhledat (nejlépe pak ještě před koupí svého prvního modelu) ve svém okolí partu modelářů, ev. fungující RC auto klub, který se zúčastňuje závodů nebo je sám i pořádá. Ideální pak je přizpůsobit volbu svého prvního modelu modelům, které zde provozují, a tudíž i dobře znají z hlediska provozu a údržby. Nejčastějším omylem začínajícího RC auto modeláře je totiž představa (které obvykle podřizuje jak mnohdy chybnou volbu modelu, tak nákup, opět často chybný, nedostatečně kvalitních nebo nedostatečně výkonných doplňujících přístrojů, ev. nepotřebného materiálu), že si model pořizuje, aby si „tu a tam jen tak zajezdil“.

Důsledkem tohoto počátečního omylu pak velmi často je, že si časem kupuje, nejenom jiné doplňující přístroje a materiál, ale velmi často i zcela jiný model, což vzhledem k obvykle několikanásobné ceně RC modelů automobilů poháněných malým modelářským spalovacím motorem oproti modelům poháněným elektromotorem, není již zanedbatelná záležitost.

Následující text je určen především těm, kteří si pořídili svůj první RC model automobilu poháněný malým modelářským spalovacím motorem a z nějakého důvodu nemají možnost, anebo ho nechtějí provozovat v RC auto klubu nebo s partou zkušených auto modelářů. I tato cesta má samozřejmě svůj půvab, byť je, díky několika slepým uličkám, časově i finančně náročnější.

Pokud jste tedy volbu svého modelu nepřizpůsobili modelům, které provozují (a tudíž i znají z hlediska provozu a údržby) modeláři v blízkém RC auto klubu nebo v partě RC auto modelářů ve vašem okolí, pak při pořizování si svého zcela prvního RC modelu automobilu poháněného malým modelářským spalovacím motorem se nenechte nalákat reklamou na modely s vysoce výkonnými motory, které bývají náročné na seřizování, protože obvykle citlivě reagují na změny atmosférických podmínek. Dejte proto přednost modelům s méně výkonnými motory, které jsou méně citlivé na seřízení a které jsou i konstrukčně jednodušší, což je zase výhodné z hlediska údržby takového motoru.

A nyní již k ústřednímu tématu tohoto příspěvku – právě jste otevřeli krabici s modelem, vše voní neopakovatelnou vůní novoty, a i když se jedná o RTR (ready to run – připravený k užívání) sadu, pak oproti modelům poháněným elektromotorem, kde ke zprovoznění obvykle stačí jen osadit vysílač bateriemi a nabít pohonné akumulátory (napoprvé, pokud se jedná o akumulátory typu NiCd nebo NiMh, je vhodnější je naformovat), model poháněný malým modelářským spalovacím motorem vyžaduje náročnější přípravu a není důvod nic uspěchávat.

Nejméně náročná je příprava akumulátorů napájejících elektroniku modelu. Máte-li k dispozici nějakou kvalitnější nabíječku, je rozumné je naformovat. Vycházejme ale z úvodního předpokladu, že jste modelářským „panicem“, pak pro vás zatím nemá smysl investovat do kvalitní nabíječky a bude stačit, když akumulátory dobijete s modelem dodanou jednoduchou jednoúčelovou nabíječkou. Současně se můžete začít věnovat motoru, tj. především jeho záběhu.